Rozhovor s Tarou


Jak se na tvou hudbu tváří rodiče? Rozumí tomu, co děláš? Podporují tě?

Moje maminka vždycky ráda zpívala... Oba mí rodiče pro mě představují velkou podporu. Nikdy mi nic, co se týče muziky, naštěstí nezakazovali. Bylo mi osmnáct, vzala jsem si auto a odjela na nějakou noční akci a oni za mnou vždycky stáli.

Co jsi dělala, než jsi začala s Karmou?

Studovala jsem obchodní školu. Chvíli jsem pracovala jako hodinářka, opravovala hodiny, ale vždycky jsem ještě k tomu zpívala. S Pipim jsme se potkali v roce 1998 a zkusili to spolu. O tři roky později jsme nastartovali Karmu.

Pověz něco o svých dětských láskách!

Nějaké byly, ale já jsem v těchhle věcech hodně racionální . Za svůj život jsem měla tři takové vážnější vztahy. A dětské lásky? S těmi se doteď přátelím. Město, odkud pocházím, má tři a půl tisíce obyvatel, takže se tam všichni potkáváme. I s těmi láskami.

A co ty současné - máš přítele?

Mám, ale o tom nikdy nemluvím. Myslím si, že moje soukromí by mělo přece jenom zůstat moje...

Tak nám aspoň pověz, jak se dá v tak hektickém tempu udržet vztah?

Kdykoliv může, tak mě doprovází. Moc, moc mě podporuje a toho si na něm strašně vážím.

Měla jsi možnost se podívat po českých klucích, nebo tě to vzhledem k okolnostem nezajímá:-)?

Náš pobyt v Česku je hlavně o tom, že jedeme odněkud někam autem, jsme v hotelu a večer vystupujeme. Takže vlastně nic jiného nestíhám. Pokud už vidím nějaké kluky, tak jsou to ti na našich vystoupeních. A ti jsou ve věku mého mladšího bratra:-).